Den čtvrtý – Z Dong Van do Lung Cu, Yen Minh a Quan Ba – 140km
Další ráno jsme vyrazili do nejsevernější vesnice zvané Lung Cu – severní pól Vietnamu. Tento „pól“ je vlastně jen věž na vrchu kopce (vstupné je 20.000 vnd = 20 Kč) s výhledem na Čínu. O tomto místě moc lidí neví, ale rozhodně to stojí za návštěvu.
Cestou zpátky jsme zvolili jinou trasu a když už jsem si myslela, že mě nemůže nic překvapit, naskytl se nám další neskutečný výhled. Kdyby mi o tomto místě někdo vyprávěl, asi bych si myslela, že mluví o nějaké fantazy knížce či filmu. Spousta kopců táhnoucí se kilometry daleko a také spousta dětí – některé na cestě ze školy domů a některé pracující. Tři děvčata si nesla košík květin, z kterých, jak jsem se později dozvěděla, se vyrábí tradiční alkohol.
Naše poslední ubytování se nacházelo ve vesnici Nam Dam. Už byl večer, my měli prázdnou nádrž a zaboha jsme nemohli najít náš homestay. Naštěstí se nám ho notném úsilí podařilo najít. Homestay Hong Thu byl nádherný dřevěno-kamenný barák, v kterém žije postarší a velmi příjemný pár. Anglicky zrovna nemluví, ale i tak se o nás luxusně postarali. Byl to asi nejzábavnější večer za celý náš výlet. Paní domu uvařila pro všechny vynikající večeři a poté nás pozvali ke svému stolu, abychom se navečeřeli s nimi.
Jenomže večeře bez rýžového vína není ve Vietnamu žádnou večeří, a tak jakmile všichni usedli ke stolu, začali se rozlévat panáky. Tady ve Vietnamu vždy testují, kolik toho turisté vydrží a zda zvládnou s nimi držet krok. Byla to velká legrace. S Leem soutěžil jeden týpek okolo padesátky a se mnou soutěžila holčina stejně stará jako já. Musela jsem ji vždy kontrolovat, zda si sobě nalévá stejně jako nalévá mně. Několikrát se mě za ten večer snažila oblafnout, ale já se nedala. Nakonec to vzdala a přiopilá odešla od stolu. Těch 10 – 12 panáků mě malinko opilo, ale za půl hodiny jsem byla zase střízlivá. Doteď to moc nechápu. Poté přinesli nějaký alkohol s makovicemi – chutnalo to vcelku dobře. Nakonec přinesli whisky a začalo se zpívat. Nuda ten večer rozhodně nebyla.

















9 komentáře
Ahoj Jano,
Jsme ted ve Vietnamu a rady bychom se do Ha Giang podivaly. Chtela jsem se zeptat, jak jste to udelali se zavazadly? Jestli se da krosna nekde bezpecne nechat a jet s mensim batohem?
Dekuji a zdravim,
Marketa
Ahoj Markéto,
tam, kde jsme si půjčovali motorky – QT Motorbikes v Ha Giangu – si lidé nechávali krosny. Tím, že my jsme ve Vietnamu žili, tak jsme přijeli jen s menšími batohy. Tak snad to tak furt je. Kdyžtak jim můžete zkusit napsat či zavolat. Kontakty mají u sebe na webu. Užijte si Ha Giang!
Můžu se zeptat, měli jste řidičák na motorku nebo normálně jen naše klasické Béčko?
Ahoj Jani. Já měla český řidičák na A, B. Kontrolovali mne ale jen jednou. Žádný problém. Ale doporučuji mít mezinárodní řidičák. Stojí jen 50,- a je na počkání.
Mezinárodní řidičák vyřízený máme – každopádně pouze na béčko 🙁 Tak mám celkem obavy…
Fakt skvělý cestopis, který nás inpiroval, abychom tuto trasy jeli taky 🙂 Díky moc!
Děkuji moc! Jsem ráda, že inspiroval a snad jste si tu jízdu taky tak užili! 🙂
It seems you have great ride in Ha Giang Jana
Yes we had an amazing time! I love exploring Vietnam on a bike! I wish I could stay there longer