Den první – z města Ha Giang do vesnice Du Gia – 109km

Po třiceti kilometrech po silnici QL4C severně od města Ha Giang jsme dorazili ke vstupní bráně do UNESCO chráněného geoparku Đồng Văn Karst Plateau (tato oblast byla přidána na list Geoparků UNESCO v roce 2011 a v JV Asii jsou na tomto listu pouze dva). Věřili byste, že Đồng Văn Karst Plateau Geopark je posetý krasovými útvary starými cca 216 až 400 miliónů let?

Jako první jsme vstoupili do krásného horského průsmyku s poetickým názvem Nebeská brána (Heaven’s Gate Pass). Neustále zastavujeme a pozorujeme okolí, neboť jsme fascinovaní, na jakých místech lidé mohou žít.

V pláštěnce na vrcholu Nebeské brány

Nebeská brána

Po průjezdu nebeskou bránou jsme se ocitli v ráji víl a skřítků. Vím, o čem mluvím, protože naší první zastávkou bylo Vílí poprsí (Fairy Bosom). A ne, tenhle název jsem si opravdu nevymyslela. Vílí poprsí se nachází v oblasti Quan Ba u města Tam Son, které je obklopeno velkolepými horami a desítkami vápencových „krtčích“ kopečků. Mezi nimi se nacházejí dva jedinečné hladké a symetrické kopce zvané Vílí poprsí. Jejich jméno se datuje do dávných časů a je opředeno mnoha legendami. Docela by mě ty legendy zajímaly.

Pokud se chcete tímto poprsím pokochat, po cestě se nachází parkoviště s obchodem a stánkem s informacemi pro turisty. Za ním se ukrývá schodiště a to vás vás zavede na vyhlídku, z které uvidíte celé údolí i s vílím poprsím.

Vílí poprsí

Mole hills everywhere

Promrzlí a hladoví jsme se zastavili ve městě Tam Son v jedné malé restauraci u silnice na oběd a objednali si horkou polévku Pho Bo a kuře s rýží. Rozhodně tu ale nečekejte vychvalované vietnamské pokrmy. Zahřátí a s plným břichem jsme se vydali najít vesničku Du Gia (čti Zu Zia). Čekalo na nás asi 60 kilometrů v dešti…jupíííí (ironie). Naším prvním úkolem bylo najít most přes řeku a silnici s názvem DT181, která vede do Du Gia.

Cesta tam se vinula okolo kopců skrze malé vesničky a nespočet rýžových políček. Připadala jsem si jako bych cestovala zpět v čase. Umíte si v dnešní době představit vstávat s prvními paprsky slunce, pracovat celý den na poli a k tomu se starat o vaše zvířata, abyste vedle té rýže měli k jídlu i nějaká vajíčka, mléko a maso? Mezitím vaše děti chodí několik kilometrů (4–10 km) do školy (pokud mají štěstí), anebo pracují s vámi. Velké děti přebírají úlohu maminek a starají se o ty menší. Plínky tu neexistují, a tak děti do tří let běhají venku většinou bez kalhot (v té době tam bylo 14 stupňů!). Staří lidé tu pracují snad víc jak ti mladí – pracují, dokud neumřou. Domy tu jsou navrženy tak, že lidé bydlí společně se zvířaty (v přízemí jsou stáje a v prvním patře bydlí celá rodina). Často tu potkáte holčičky, ženy a babičky ve věku od 7 do 80 let, které na zádech nosí obrovské štosy slámy, trávy a úrody, které mnohdy váží víc jak ony samy. Ve stáří jsou jejich těla většinou tak zdeformovaná, že i bez toho nákladu jsou ohnuté téměř do pravého úhlu.

Neskutečně tyto lidi obdivuji a docela i jim závidím to spojení s přírodou, které tu mají. Já bych tu teda asi nepřežila ani jednu zimu. Navzdory tomu, že život je tu náročný, se tu lidi radují a usmívají. Člověku, který si žije v pohodlí, jídlo si kupuje, o víkendu si užívá volna a ví, že v důchodu už většinou nemusí pracovat, tohle neskutečně otevře oči.

Děti místo školy tvrdě pracují

Cesta do Du Gia byla ne vždy jednoduchá, jelikož místy chyběla silnice kvůli sesuvům půdy. Lidé zaplnili tyto bahnité části hromadou kamení, jenže dostat se přes ně bylo občas o držku – alespoň pro nás.? Naštěstí jsme to úspěšně zvládli.

Asi jsme strávili až příliš času focením, ale z ničeho nic se najednou setmělo. Do toho mraky byly opravdu nízko (nebo my moc vysoko) a stále nás čekala asi hodina a půl cesty. Naštěstí silnice na tomto posledním úseku byla nová a my si tu jízdu ve tmě mezi mraky a horami opravdu užili. Bylo to kouzelné! Sice mám jen fotku z telefonu, ale posuďte sami.

Mezi nebem a zemí

Konečně jsme dorazili do vesničky Du Gia a našli náš homestay QT Du Gia. Majitelka nám nabídla se přidat k její rodinné večeři, a protože se kvůli počasí několik hostů neukázalo, nacpali jsme si vším tím skvělým jídlem pupky k prasknutí. Tahle luxusní večeře nás stále jen 100 korun! Ubytování bylo hezké a levné – jedna noc na osobu tu vyšla na 70 korun.