10 VĚCÍ, KTERÉ PODNIKNOUT NA PULAU WEH

 

Seděla jsem na balkoně našeho bungalovu a užívala si z něj nádherný výhled na okolí. Pláže se zlatavým pískem a palmami lemovaly pobřeží, v moři se smály a blbly děti, několik turistů prozkoumávalo okolní útesy v tyrkysově modrém a jako sklo průzračném oceánu, na kterém se plavily dřevěné rybářské čluny hledající místo, kde rybařit. Zpovzdálí se ozývalo kohoutí „kykyryký“ a recitování Imámů, kteří svolávali lidi k motlitbě do místních mešit. To je Indonésie a já ji miluji – přála bych si, abyste tam mohli být také!

Pulau Weh, neboli Sabang, jak tomu místní říkají, je ostrov v Andamanském moři poblíž Sumatry a je součástí provincie zvané Aceh. Na ostrov vás zaveze místní loď, která tam několikrát denně odplouvá z přístavu v Banda Aceh a za zpáteční lístek zaplatíte 45.000 rupií.

S tolika oblíbenými a dobře známými ostrovy v Indonésii je ostrov Pulau Weh často přehlížen. Já sama o tomto ostrově nevěděla až do doby, kdy mi můj přítel vyprávěl o tom, jaké je tam úžasné potápění.

Pulau Weh je nejen nádherný ostrov na potápění, ale má také mnoho dalších věcí co nabídnout – ať už je to západ slunce na nejzápadnějším místě Indonésie, nebo jen relaxování a popíjení z čerstvě utrženého kokosu – každý, kdo chce uniknout místům přeplněným turisty, si to tu zamiluje.

Já pro vás sepsala 10 věcí, které jsem si tu osobně nejvíce užila.

1. BYDLET NA PLÁŽI

Na Pulau Weh jsem nejvíc milovala se probudit každé ráno za zvuku šumění vln a s výhledem na překrásný východ slunce zpoza modrého oceánu. Během našeho výletu na Pulau Weh jsme byli ubytováni v resortu Freddie’s Santain Sumurtiga v malém dřevěném bungalovu s výhledem na oceán plný barevných rybiček. Kousek od pláže byla v moři dřevěná platforma, na které jsme mohli vysedávat a kochat se proplouvajícími se rybičkami – tak průzračně čisté to moře bylo.

Pláž byla místy spíš plná kamenů, ale i tak jsem stále měla nádherný výhled na moře z mé houpací sítě zavěšené mezi palmami.

2. PROBUDIT SE BRZY NA VÝCHOD SLUNCE

Díky tomu, že na ostrově po večerech nebylo moc co dělat, jsme chodili spát každý den po západu slunce a vstávali jsme před jeho východem. Žádný počítač a žádný telefon mě nezdržoval od spánku, a tak jsem se každé ráno mohla kochat překrásnými malbami, které matka příroda vykouzlila.

3. JÍZDA NA ‘BECAK’

V resortu pro nás zamluvili potápění na druhé straně ostrova a zařídil nám také dopravu tam a zpět. Brzy ráno pro nás přijel řidič ve velmi zajímavém dopravní prostředku zvaném Becak. Je to vlastně obyčejná motorka, která má na jedné straně přidělaný jakýsi vozík. Cesta tam byla plná zatáček a kopců, ale náš řidič na to vůbec nebral ohledy a vůbec nezpomalil. Byla to hodně šílená, ale úžasná jízda!

4. POTKAT SE S MÍSTNÍMI A OCHUTNAT JEJICH DELIKATESY

Do potápěčského centra jsme díky šílenému řidiči dorazili o hodinu dříve, a tak jsme se vydali do blízké kavárničky na pláži. Uvítala nás paní s úsměvem, která nám připravila její speciální banánové palačinky s čokoládovou polevou, ovocnou mísu, sendviče a vynikající kafíčko. Lepší začátek dne jsem si nemohla ani přát!

5. POTÁPĚNÍ A ŠNORCHLOVÁNÍ

Podle mého názoru je na ostrově Pulau Weh potápění (či šnorchlování) v okolním tyrkysovém moři, kdy prozkoumáváte jeho krásy a podvodní bytosti, povinností. Je tu okolo dvaceti různých potápěčských lokalit, nekonečné útesy a nespočet překrásných mořských živočichů, takže se určitě pod vodou nudit nebudete.

Já se rozhodně nenudila. Můj první ponor totiž nebyl zrovna příjemný. Rok a půl jsem se nepotápěla, a tak nějak jsem spoustu věcí pozapomněla. Byla jsem tím pádem trochu nervózní, což nakonec vedlo k mému úplně prvnímu a snad poslednímu panickému záchvatu.

Mé potápěčské brýle se mi pod vodou zamlžili a já je chtěla vyčistit. Správný postup je nechat do nich natéct trochu vody, poté zaklonit hlavu a vydechnout nosem, aby vzduch vytlačil vodu ven. Jenže já zapomněla, že se má u toho zaklonit hlava, a tak mi v brýlích zůstala trocha vody, která mi blokovala nos. Do toho tam byl mírný proud a já znejistěla, zrychlilo se mi dýchání a já jsem nebyla schopná se uklidnit.

Naštěstí můj přítel je zkušený instruktor potápění, připlaval ke mně, chytl mě za ruce, podíval se mi do očí a naznačil mi, abych se zhluboka nadechla a uklidnila. Také mi ukázal, jak se zbavit vody v mých brýlích. Během několika sekund se mi dech zmírnil a já se uklidnila. Pro jistotu mě přítel po zbytek ponoru držel za ruku.

Ponaučení a menší rada na závěr – za všech okolností zůstat v klidu! Je to totiž jediná možnost, jak vyřešit problémy pod mořskou hladinou. Snad už nikdy v životě nezažiju nic takového.

Navzdory špatnému začátku byl zbytek ponoru a druhý ponor už bez problémů, a já si tak konečně užila krásy podmořského světa. Viděli jsme několik žraloků černoploutvých, murén síťkovaných a spousty různých korálových rybiček. Škoda jen, že nemám podvodní kameru! To by byly super fotky!

Potápění bylo zorganizované s Rubiah Divers a celkem nás 4 ponory stály 1.000.000 rufií (asi 1.900 Kč). Pokud byste měli zájem se o nich a jejich nabídce dozvědět víc, navštivte jejich webovky.

6. KOCHÁNÍ SE VÝHLEDEM

Na cestě ke Kilometru Nula (více o něm v bodě 8) jsme se na chvíli zastavili na této úžasné vyhlídce (viz foto níže). Díky tomu, že Pulau Weh je plný kopců, tak takovýchto vyhlídek můžete po ostrově nalézt spousty. Tato ale byla má nejoblíbenější! Ten výhled mi úplně vyrazil dech – nekonečný modrý oceán posetý malými ostrůvky, za kterými pomalu zapadalo slunce.

7. DÁT SI ČERSTVĚ UTRŽENÝ KOKOS

Čerstvý kokos je přesně ten druh nápoje, který chcete mít neustále v ruce, zatímco relaxujete v tomto tropickém ráji. Obzvlášť na pláži či během kochání se výhledem na okolní krajinu. My jsme si zakoupili hned dva během naší zastávky na vyhlídce, ale koupit se dají skoro v každém stánku u silnice, v restauraci či v kavárně.

8. UŽÍT SI ZÁPAD SLUNCE NA KILOMETRU NULA

Po návratu z potápění jsme nasedli na naši motorku a vydali jsme se směr Kilometr Nula. Kilometr Nula je místo, které rozhodně nesmíte vynechat – je to totiž nejzápadnější bod Indonésie.

Silnice jsou tu v dobrém stavu a je snadné se tam dostat. Cesta tam nám trvala okolo jedné hodiny (30 kilometrů plných zatáček a kopců). Na cestu jsme vyrazili s menším zpoždění, a tak nás čekal závod s časem a další šílená jízda, abychom stihli západ slunce na opačné straně ostrova.

Poté, co jsem stála v tom nejzápadnějším bodu Indonésie, jsem si dala slib, že se jednou vydám na opačný konec Indonésie – Papua.

9. NÁVŠTĚVA MÍSTNÍCH VESNIČEK

Pulau Weh je vcelku malý ostrov a je jednoduché se projíždět okolo na motorce, becaku nebo v taxi. Narazíte tu na spousty malých měst a vesniček, které nejsou od sebe moc vzdálené. Mě osobně moc bavilo se projíždět na motorce po okolních vesničkách a pozorovat jejich baráčky, obchůdky, mešity a každodenní život místních obyvatel. Dokonce jsem si tam našla dům, kde bych jednou chtěla bydlet (podle fotky snad i chápete proč)!

10. RELAX

Dovolená bez trochy odpočinku není dovolená. Hlavním důvodem, proč lidi přijíždí do Pulau Weh na dovolenou, jsou nádherné a klidné pláže. Jez, pij, spi, relaxuj, potápěj, flákej se celý den a nic nedělej. Prostě zanech všechny každodenní starosti za sebou.

Co jiného jste dělali během vaší návštěvy na tomto ostrově a doporučili byste to ostatním?