Když se řekne Maledivy, většině z vás se vybaví ráj na zemi. Kdybyste se mě zeptali dva roky zpátky, tak vám v mých představách popíšu to, co vídám v časopisech – malé ostrůvky, nádherné pláže, palmy kam se podíváš a průzračná voda plná života. Vždycky jsem snila se na Maledivy podívat, ale ceny zájezdů se vždy pohybovaly mimo moji životní úroveň.
Avšak někdy se ty naše sny splní a já získala práci pro Maledivskou společnost v hlavním městě Malé. Byla jsem štěstím bez sebe, ale tohle nadšení netrvalo dlouho.
PRVOTNÍ ŠOK – BETONOVÁ DŽUNGLE
Po pohovoru jsem si začala zjišťovat nějaké informace o Maledivách a to, co jsem našla, mi tu radost z Malediv jaksi pokazilo. První věc, která mě překvapila – Maledivy jsou 100% muslimská země. Žádné vepřové maso, žádný alkohol, žádní psi a ještě k tomu všemu volit vhodné oblečení. No to bude sranda, říkala jsem si.
Práce byla v hlavním městě Malé. Tohle město se nepodobá ničemu, co běžně vidíte na fotkách. Malé je to nejhustěji obydlené hlavní město na světě. Více jak polovina 350,000 populace žije v této betonové džungli o rozloze 2,2 km2. Když jsem svým kamarádům oznámila, kam jedu, všichni mi blahopřáli a jak mi závidí, že jedu do ráje na Zemi. Jenže stejně jako já před měsícem, i oni měli zkreslené informace o této zemi a moje odpověď na jejich gratulace většinou zněla: “Viděl si, jak vypadá jejich hlavní město? Ne? Tak se podívej na internet. Je to takové menší peklo uprostřed ráje.” Po tom už mi většina kamarádů přála štěstí a hlavně sílu.
V lednu nastal den D a já odletěla vstříc novému životu. Při výstupu z letadla mě udeřilo ohromné vedro. Po celý rok jsou tam teploty v rozmezí 28 až 32 stupňů. Lodí mě přepravili z letiště, které je na vedlejším 10 minut vzdáleném ostrově, do Malé. A mé obavy se vyplnily. Všude lidi, spousty motorek, co si jezdí, jak se jim chce, malé nebo žádné chodníky, pidi uličky mezi ne moc hezkými budovami, odpadky na zemi i ve vodě. Podtrženo shrnuto – horká, chaotická a betonová džungle. A můj výhled z okna mě zrovna taky moc nepotěšil. První den jsem probrečela.
Když jsem se trochu vzpamatovala z tohoto kulturního šoku, vydala jsem se na průzkum do této džungle. Lidí tam je opravdu hodně a pohyb po městě je hlavně o trpělivosti. Oni nikam nespěchají a chodí tak pomalu, že já tak pomalu snad ani chodit nedokážu. Šéf se mě dokonce ptal, proč chodím tak rychle, že ostatní tím akorát děsím. 😀 To mě hodně pobavilo. Ale nedivím se tomu, byla jsem o dost vyšší než většina obyvatel, bílá, blonďatá a ještě k tomu je děsím rychlou chůzí – takový mimozemšťan.
Další vlastnost, co jsem si musela osvojit, je tanec mezi motorkami. Zní to možná přehnaně, ale je jich tam tolik, navíc si jezdí bez jakýchkoliv pravidel a k tomu všemu je většina ulic bez chodníků. Takže to manévrování občas vypadá opravdu jako tanec. Ale nakonec i ten chaos má nějaký řád a moc nehod jsem neviděla. Jízda na motorce taky byl zážitek. Přednost zprava asi neznají, jízda v protisměru není problém, na křižovatce se všichni proplétají zvláštním způsobem a tak jízda byla vždy pro mě adrenalinovým sportem.
ODPADKY
Při procházce po nábřeží okolo ostrova se tu moc kochat nedá. Ve vodě tu plavou PET láhve, další různé odpadky a občas i mrtvé ryby. Problém s odpadky a s jejich likvidací je tu všude přítomný. Do nedávna tu nikde nebyly odpadkové koše, a i když jich pár po městě rozmístili, lidi nejsou zvyklí je používat. V hlavním parku je úklidová četa, která pravidelně každý týden odpadky uklízí, ale během dvou dnů je park znovu plný odpadků.

Procházka po nábřeží
Kousek od hlavního města je ostrov, který nazývám Ostrov Odpadků (skutečné jméno je Thilafushi). Většina odpadků se tam sváží lodí k jeho pálení. Na spoustě fotek mých západu slunce je vidět stoupající jedovatý kouř.
Ekologové říkají, že více jak 330 tun odpadku je denně dovezeno na Thilafushi, kdy převážná část je z města Malé. Podle oficiálních statistik, jeden turista vyprodukuje 3,5 kg odpadu denně, což je dvakrát více než od obyvatelstva z Malé a pětkrát více než z ostatních koutů Malediv. Ali Rilwan, ekolog z Malé, řekl, že „použité baterie, azbest, olovo a další potenciálně nebezpečné odpady smíchány s komunálními tuhými odpady jsou položeny do vody. I když jde o malý zlomek z celkového počtu, tyto odpady jsou zdrojem toxických těžkých kovů, a je to čím dál vážnější ekologický a zdravotní problém v Maledivách“. Bluepeace, hlavní ekologické hnutí Malediv, popsal ostrov jako” toxická bomba “. Již v reportu BBC z května 2012, byl ostrov odpadů popsán jako” apokalyptický “.
Minulý rok tento ostrov navštívila filmařka Alison Teal, která se na tento problém snažila upozornit fotkami, kde místo oblečení má na sobě přivázané odpadky. Navíc většina lidi, kteří tam pracují, nemají žádné ochranné obleky či masky a po pár měsících práce ostrov opouštějí se zdravotními problémy.
OBYVATELSTVO
Maledivy jsou 100% muslimskou zemí. Lidé na Maledivách jsou velmi příjemní a všichni chtějí být s vámi kamarádi. Tolik zpráv na FB jako při pobytu na Maledivách jsem nikdy nedostala. Myslím si, že za to může málo možností jak se tu bavit. Mladí tu moc vyžití nemají, alkohol je tu zakázaný a tak mládež posedává po ulicích nebo v kavárnách. Ti akčnější se tu věnují fotbalu a ostatním sportům.
Alkohol je tu sice zakázaný a je těžké ho sehnat. Na černém trhu láhev alkoholu může stát okolo 100 a více dolarů. Na druhou stranu je tu velký problém s drogami. Drogově závislých je tu hodně a můžete na ně narazit při procházce po městě, kdy vám budou ukazovat recept na léky a prosit o peníze, ale přitom se snaží sehnat peníze na drogy. Podle zprávy UN 40 procent lidí pod 30 let užívá heroin neboli hnědý cukr, jak to tu nazývají.
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Maledivy jsou nejníže položeným státem na světě. Člověk by řekl, že když jsou první na ráně, tak je životní prostředí a globální oteplování bude zajímat nejvíce. Bohužel tomu tak není. Sice první demokratický prezident svolal konferenci ohledně globálního oteplování, která se odehrála pod vodou mezi korály, ale toho se vláda rozhodla po nějaké době uvěznit.
Tento rok Maledivská vláda dokonce zvažuje povolení hledání ropy a plynů pod mořskou hladinou, jelikož průzkum z roku 2014 ukazuje velký potenciál nálezu. Pro mě to byla šokující zpráva. Neviděla jsem zatím krásnější podmořský život, jako je na Maledivách.
Ačkoliv toto není jediná věc, kterou tu ohrožují zdejší podmořský život. Hlavní město Malé není moc velké a budovy zde rostou každým rokem. Ještě pár let zpátky tu platilo, že budovy nesmí být vyšší než 8 pater. Avšak nyní je to 20 pater. Všechny ostrovy jsou tu korálového původu a jsou křehké. Výjimkou není ani hlavní město. Díky prudkému rozvoji se v korálu objevily dvě trhliny, které momentálně opravují.
Další ničení korálů probíhá na vedlejším uměle postaveném ostrově Hulhumalé, kde se nachází letiště a buduje se tu nové hlavní město. Tento ostrov vznikl navezením písku na korály. Momentálně se jeho velikost rozšiřuje zasypáváním okolních korálů. Při mém odjezdu zasypávaly oblast mezi Hulhumalé a vedlejším ostrovem, kde se nachází zkrachovalý resort. Tam kde dříve proplouvali delfíni, je písečná zeď, která ohraničuje umírající korál. Když jsem v prosinci 2014 odjížděla tak tento umírající korál hodně zapáchal. Tuto písečnou zeď můžete vidět na fotce níže.
Na jižní straně ostrova Malé je v moři z barelů vytvořen jakýsi bazén. I když možnosti na zaplavání tam máte, koupat se tam chtít nebudete. Okolo Malé jsou 4 odpadní trubky, čističku odpadních vod tam nemají a tak vše teče přímo do moře. Navíc je moře okolo Malé znečištěné odpadky – pet láhve, plastové obaly a třeba i použité kondomy. Brrrr. Nikdy jsem do vody okolo hlavního města raději nevlezla.
SLUNEČNÁ STRANA
I přesto všechno, co jsem vám tu teď popsala, mají Maledivy i druhou stranu mince. Tou jsou hlavně ostatní ostrovy, které mi vždy seberou dech. Celkový počet ostrovů je okolo 1200 a z toho jen 200 je osídlených. Buď menšími městy a vesnicemi, anebo resorty, které si většina z nás představí, když se řeknou Maledivy.
Další světlou stránkou je, že jsem nebyla jediná, kdo tam přijel pracovat a brzy jsem poznala spoustu lidí z různých koutů země, kteří stejně jako já milují cestování, dobrodružství a mají pozitivní přístup k životu jako já. Společně jsme podnikali výlety na okolní ostrovy, plavby lodí, obědy, večeře, udělali jsme si certifikace na potápění, plavali s Mantami, žraloky či jsme organizovali party na okolních resortech. Také jsem si našla několik kamarádů a kamarádek mezi místními, kteří mi přiblížili jejich kulturu a ukázali mi krásy a zajímavosti Malediv. Díky svým přátelům jsem si velmi rychle zvykla a svůj pobyt jsem si pořádně užila.
Nakonec se mi můj sen o životě v ráji částečně splnil a já jsem díky své práci začala navštěvovat luxusní resorty. Navštívila jsem asi 20 luxusních resortů, kde se ke mně chovali jako k princezně, a které jsou považovány za ráj na zemi a jsou vytouženou destinací pro mnoho lidí.
I když to byly pracovní výlety, moje pracovní schůzky trvali hodinu až dvě a letadlo zpět letělo většinou až další den, takže jsem si s sebou vždy do kufru přibalila plavky, opalovací krém a každý resort jsem se snažila užít a nafotit.
Každá země má své stinné stránky, ale o těch na Maledivách se moc neví. Pro většinu je to snová destinace a to mě přimělo napsat tento článek a poukázat i na tu tmavší stránku, o které se většina turistů ani nedoví, protože ostrov Malé většina nikdy nenavštíví. Maledivy pro mě zůstanou srdcovou záležitostí a na rok života tam nikdy nezapomenu.
6 komentáře
Krásně napsáno :). Většina lidí si ani neuvědomuje, že tou vší krásou se schovává i ta stinná stránka…
Chystáme se s dcerou na Maledivy, ale letíme na ostrov Gan, je k němu napsané, že ještě není turismem tolik “napaden”, ale s tím samozřejmě souvisí, že bude více tradiční – muslimský, tak uvidíme 🙂 Respektovat danou kulturu je pro nás normální, ale doufáme, že budeme moct vylézt v plavkách u moře 🙂
Zrovna jsem na Maledivách byla a z hlavního města Male jsem rozhodně v šoku nebyla… Možná je to tím, že jsem již pár podobných hlavních měst viděla. Líbilo se mi tam, i když náš druhý průvodce si také dal asi drogu, jelikož byl pak v kavárně trochu mimo… 😀
Pro mě to byla první zkušenost s Asií a tak i proto to byl pro mne šok. Většina lidí co tam nikdy nebyla ani netuší, že na Maledivách je něco jako město Malé. Vždy když jim ukáži fotky hlavního města, tak jsou překvapeni. Ale tak hlavně, že se ti tam líbilo. Má to svoji atmosféru, že? 🙂
Moc pěkně a realisticky napsáno. Děkuji za otevřenost. Ekologie je vidím téma i v rájích… Ať se Vám Daří, Jirka.
Moc děkuji, uplně jsem Váš příspěvek přehlédla. Ekologie je tématem snad už všude. Nikde se před ní neschováme.