{"id":6505,"date":"2018-07-02T16:32:51","date_gmt":"2018-07-02T15:32:51","guid":{"rendered":"https:\/\/www.miles-smilesaway.com\/?p=6505"},"modified":"2019-04-14T11:25:52","modified_gmt":"2019-04-14T10:25:52","slug":"gunung-kawi-chram","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.miles-smilesaway.com\/cs\/gunung-kawi-chram\/","title":{"rendered":"Gunung Kawi: chr\u00e1m vytesan\u00fd obrem"},"content":{"rendered":"
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Po týdnu stráveném nad překladem pohádkové knížky jsme se rozhodli provětrat hlavy a vyrazit na výlet. Do seznamu „kam se podívat“ jsme poslepu zapíchli prst a vydali se do jednoho z nejzajímavějších a nejstarších chrámů v Indonésii – Gunung Kawi. Od města Ubud to není daleko, asi 40 minut cesty, a tak nebylo potřeba dlouho balit. Jen nahodit sarong, vzít vodu a jet.<\/p>\n

\"Rice<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

První zastávka ve vodním chrámu Tirta Empul<\/h3>\n

Pár minut od Gunung Kawi stojí vodní chrám Tirta Empul<\/a>. No, co vám budu povídat. Neodolali jsme. Slíbili jsme si, že tam nestrávíme věčnost a šli „na návštěvu“. Jestli nejste jako já, zvládnete prohlídku za půl hodiny. Ale pokud rádi nasáváte atmosféru, fotíte a pozorujete děj kolem sebe, udělejte si na chrám minimálně 2 hodiny.<\/p>\n

\"tirta<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Gunung Kawi<\/h3>\n

Ke chrámu Gunung Kawi jsme tak dorazili až v pět odpoledne. To znamenalo, že nám zbývala necelá hodina do západu slunce. Ten je tu totiž po celý rok už okolo 6 odpoledne. Nejdřív jsme zaplatili 2 tisíce rupií (3 Kč) za parkování a pak 15 tisíc rupií (20 Kč) za vstup.<\/p>\n

Do všech chrámů na Bali musíte být slušně oblečeni, což v praxi znamená mít zakryté nohy a ramena. Ženy i muži tak musí nosit okolo pasu uvázaný šátek zvaný sarong. Ten vám ve většině známých chrámů zdarma zapůjčí. Ignorujte proto obchodníky na parkovišti, kteří se vám budou snažit jeden prodat a namluvit vám, že bez něj do chrámu nesmíte.<\/p>\n

Ke chrámu Gunung Kawi vede dlouhé, opravdu dloooouhé schodiště. 315 schodů. Což je ještě o 11 víc než na nejdelším eskalátoru v pražském metru. A co je nejhorší? Tyhle nejezdí. Ale zase je z nich krásný výhled na rýžová políčka a můžete si u nich dokonce nakoupit suvenýry nebo občerstvení. Pokud budete mít žízeň, nebojte se tu koupit čerstvý kokos. Mají ho tu jen za 10 000 rupií (13 korun). To samé platí o suvenýrech. I přesto, že je to turistická lokalita, ceny tu nejsou šílené jako jinde. Jen nezapomeňte smlouvat.<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n\n\t

\n\t\t
\n\t\t\t

\"gunung<\/p>\n

\"Gunung<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Cesta do údolí nám netrvala víc jak 10 minut. Na konci schodiště jsme prošli vytesaným otvorem do skály a ocitli se v úchvatném komplexu skalních reliéfů s protékající říčkou Pakerisan a malebným mostem.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n

S nedočkavostí jsme přešli můstek na druhou stranu řeky a zamířili si to cestičkou k chrámu. Najednou se zpoza stromů objevil osm metrů vysoký chrámový komplex vytesaný do skály. V tu chvíli pochopíte, proč všichni o tomto místě básní. Brada mi spadla a naskočila husí kůže jak Tatry. Být v blízkosti něčeho takhle velkolepého je nepopsatelné. K chrámu se navíc váže jedna legenda. Všechny chrámy vyryl během jedné noci mytický obr Kebo Iwa svými nehty.<\/p>\n

\"Gunung<\/p>\n

\"Gunung\"Gunung<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n\n\t

\n\t\t
\n\t\t\t

Návštěvy památek na Bali v pozdních hodinách mají jednu výhodu. Krom nás a dalších 5 turistů, kteří byli na odchodu, tam nebyla ani noha. Chrám byl jen náš! Sedla jsem si na schody a užívala si tu atmosféru. Políčka, palmy, šumění řeky, zpěv ptactva, západ slunce a tisíc let starý chrám. Umíte si to představit? Tisíc let? Bylo to prostě úžasné!<\/p>\n

\"gunung<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n\n\t

\n\t\t
\n\t\t\t

Co už nebylo tak úžasné byla cesta po schodech zpět na parkoviště. Krámky už v tu doby byly všechny zavřené, vodu jsme dávno dopili a moje kondička se někam vypařila jako vždy, když musím šlapat schody. Sice už byla tma, ale ze mě lilo jako by bylo pravé poledne. Nechci si ani představit, jak by to dopadlo, kdybychom na výlet vyjeli už ráno a já těch třistapatnáct schodů musela vyjít za plné sluneční palby.<\/p>\n

\"\"<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Nečekané zjištění<\/h3>\n

Pár dní po našem výletě jsme asi po milionté koukali na náš oblíbený film The Fall. Až teď jsem si ale všimla, že jedna ze scének, kde domorodci tančí tradiční balijský tanec Kecak, se odehrává přímo v Gunung Kawi! O dva týdny později jsme se k chrámu vydali proto ještě jednou a představovali si, jak tam ti domorodci tančí. Jaká škoda, že už tu Kecak nikdo netančí. Podobná scénka se nachází také v úžasném dokumentárním filmu Baraka. Přikládám videa ať vidíte, o čem tu píšu.<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n

\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t\n\t\t\t