{"id":5932,"date":"2017-12-13T13:53:51","date_gmt":"2017-12-13T12:53:51","guid":{"rendered":"https:\/\/www.miles-smilesaway.com\/?p=5932"},"modified":"2019-06-30T18:59:27","modified_gmt":"2019-06-30T17:59:27","slug":"cestopis-ha-giang-vietnam","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.miles-smilesaway.com\/cs\/cestopis-ha-giang-vietnam\/","title":{"rendered":"CESTOPIS HA GIANG: 5 DN\u00cd V NEJKR\u00c1SN\u011aJ\u0160\u00cdM M\u00cdST\u011a VIETNAMU"},"content":{"rendered":"
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Chystám se s vámi podělit o své podrobné informace o cestování do skrytého klenotu Vietnamu. Jedná se o detailní trasu po fascinující oblasti Ha Giang, kterou jsme projeli na motorkách v pěti magických dnech.<\/p>\n

Většina turistů slyšela o nádherné přírodě oblasti Sapa, ale ne každý se doslechl o kráse provincie zvané Ha Giang (čti Hazan).<\/p>\n

Ha Giang je nejsevernější provincií Vietnamu a je snad jedním z jeho nejúžasnějších míst.<\/strong> Tato vzdálená a tajemná provincie je přehlídkou neuvěřitelných horských krajin, vápencových zdí, divokých řek, usměvavých lidí a stovek dětí, při tom stále nedotčená masovým turismem.<\/p>\n

Ha Giang byl snad zapomenut v čase a teprve poslední dobou se dostává do povědomí turistů. Takže pokud se chcete vydat na cestu zpět v čase, zabalte si své saky paky a vydejte se sem co nejdříve – než tu turismus zanechá ošklivé jizvy.<\/p>\n

My tu strávili celkem 5 dní a ujeli na našich motorkách celkem přes 400 kilometrů. Pro ty, které nezajímá náš detailní příběh, jsem sepsala rychlého průvodce<\/strong><\/a>. Vy ostatní se pohodlně usaďte a čtěte nerušeně dál.<\/p>\n

\"Ha<\/a><\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Příjezd do Ha Giang a pronájem motorky<\/h1>\n

Naše cesta započala v Hai Phong, odkud každý večer odjíždí spací autobus. Lístek nás stal 250.000 vnđ (v přepočtu 250Kč) a cesta trvala asi 11 hodin. Naštěstí jsou tyhle autobusy super pohodlné a většinu cesty jsme prospali. Doporučuji si vzít špunty do uší, protože hlavním znakem dopravy ve Vietnamu je neustálé troubení.<\/p>\n

V pět ráno nás řidič probudil a zeptal se, kam přesně chceme. My od kamarádů věděli, že si budeme půjčovat motorky od QT obchodu, který má i vlastní hostel, a tak jsme poprosili řidiče, aby nás tam zavezl. Pokud si půjčíte motorky od QT, můžete si dospat v jejich QT hostelu<\/a> zadarmo. Tomu říkám nabídka!<\/p>\n

Ráno nás lidi z hostelu zavezli do jejich obchodu abychom si vybrali motorky. Ceny motorek začínají na 200 Kč za den za poloautomatickou Honda Blade až po 900 Kč za terénní motorku Honda XR. My zvolili dvě motorky Honda Blade a vyrazili na naši okružní cestu.<\/p>\n

Oficiálně tu jako turista potřebujete povolení pro návštěvu<\/strong> této pohraniční oblasti, které stojí přibližně 300 Kč. Avšak po zeptání se zaměstnance obchodu, který je i průvodce, nám bylo řečeno, že když se budeme držet trasy, kterou nám naplánoval, potvrzení nepotřebujeme. Během celé cesty se nás opravdu nikdo na toto povolení nezeptal. Ale i tak je lepší se vždy zeptat na hotelu v Ha Giang, jaké jsou současné podmínky.<\/p>\n

V době naší návštěvy do Vietnamu také dorazil i tajfun, a tak nám většinu výletu poprchávalo. Ale kdo mě zná, tak ví, že já se na všechno koukám z té lepší stránky a ty hory a kopce zahalené do mlhy a mraků vypadaly o to víc čarovněji.<\/p>\n

\"Ha<\/a><\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Den první – z města Ha Giang do vesnice Du Gia – 109km<\/h1>\n

Po třiceti kilometrech po silnici QL4C severně od města Ha Giang jsme dorazili ke vstupní bráně do UNESCO chráněného geoparku Đồng Văn Karst Plateau (tato oblast byla přidána na list Geoparků UNESCO v roce 2011 a v JV Asii jsou na tomto listu pouze dva). Věřili byste, že Đồng Văn Karst Plateau Geopark je posetý krasovými útvary starými cca 216 až 400 miliónů let?<\/strong><\/p>\n

Jako první jsme vstoupili do krásného horského průsmyku s poetickým názvem Nebeská brána (Heaven’s Gate Pass). <\/strong>Neustále zastavujeme a pozorujeme okolí, neboť jsme fascinovaní, na jakých místech lidé mohou žít.<\/p>\n

<\/p>

\"Ha<\/a>

V pláštěnce na vrcholu Nebeské brány<\/p><\/div>
\n

\"Ha<\/a>

Nebeská brána<\/p><\/div>\n

Po průjezdu nebeskou bránou jsme se ocitli v ráji víl a skřítků. Vím, o čem mluvím, protože naší první zastávkou bylo Vílí poprsí (Fairy Bosom)<\/strong>. A ne, tenhle název jsem si opravdu nevymyslela. Vílí poprsí se nachází v oblasti Quan Ba u města Tam Son, které je obklopeno velkolepými horami a desítkami vápencových „krtčích“ kopečků. Mezi nimi se nacházejí dva jedinečné hladké a symetrické kopce zvané Vílí poprsí. Jejich jméno se datuje do dávných časů a je opředeno mnoha legendami<\/strong>. Docela by mě ty legendy zajímaly.<\/p>\n

Pokud se chcete tímto poprsím pokochat, po cestě se nachází parkoviště s obchodem a stánkem s informacemi pro turisty. Za ním se ukrývá schodiště a to vás vás zavede na vyhlídku, z které uvidíte celé údolí i s vílím poprsím.<\/p>\n

<\/p>

\"Ha<\/a>

Vílí poprsí<\/p><\/div>
\n

\"Ha<\/a>

Mole hills everywhere<\/p><\/div>\n

Promrzlí a hladoví jsme se zastavili ve městě Tam Son v jedné malé restauraci u silnice na oběd a objednali si horkou polévku Pho Bo a kuře s rýží. Rozhodně tu ale nečekejte vychvalované vietnamské pokrmy. Zahřátí a s plným břichem jsme se vydali najít vesničku Du Gia<\/strong> (čti Zu Zia). Čekalo na nás asi 60 kilometrů v dešti…jupíííí (ironie). Naším prvním úkolem bylo najít most přes řeku a silnici s názvem DT181, která vede do Du Gia.<\/p>\n

Cesta tam se vinula okolo kopců skrze malé vesničky a nespočet rýžových políček. Připadala jsem si jako bych cestovala zpět v čase. Umíte si v dnešní době představit vstávat s prvními paprsky slunce<\/strong>, pracovat celý den na poli a k tomu se starat o vaše zvířata, abyste vedle té rýže měli k jídlu i nějaká vajíčka, mléko a maso? Mezitím vaše děti chodí několik kilometrů (4–10 km) do školy (pokud mají štěstí), anebo pracují s vámi. Velké děti přebírají úlohu maminek a starají se o ty menší. Plínky tu neexistují, a tak děti do tří let běhají venku většinou bez kalhot (v té době tam bylo 14 stupňů!). Staří lidé tu pracují snad víc jak ti mladí – pracují, dokud neumřou<\/strong>. Domy tu jsou navrženy tak, že lidé bydlí společně se zvířaty (v přízemí jsou stáje a v prvním patře bydlí celá rodina). Často tu potkáte holčičky, ženy a babičky ve věku od 7 do 80 let, které na zádech nosí obrovské štosy slámy, trávy a úrody, které mnohdy váží víc jak ony samy. Ve stáří jsou jejich těla většinou tak zdeformovaná, že i bez toho nákladu jsou ohnuté téměř do pravého úhlu.<\/p>\n

Neskutečně tyto lidi obdivuji<\/strong> a docela i jim závidím to spojení s přírodou, které tu mají. Já bych tu teda asi nepřežila ani jednu zimu. Navzdory tomu, že život je tu náročný, se tu lidi radují a usmívají. Člověku, který si žije v pohodlí, jídlo si kupuje, o víkendu si užívá volna a ví, že v důchodu už většinou nemusí pracovat, tohle neskutečně otevře oči.<\/p>\n

\"Ha<\/a>

Děti místo školy tvrdě pracují<\/p><\/div>\n

\"Ha<\/a><\/p>\n

Cesta do Du Gia byla ne vždy jednoduchá, jelikož místy chyběla silnice kvůli sesuvům půdy. Lidé zaplnili tyto bahnité části hromadou kamení, jenže dostat se přes ně bylo občas o držku – alespoň pro nás.? Naštěstí jsme to úspěšně zvládli.<\/p>\n

Asi jsme strávili až příliš času focením, ale z ničeho nic se najednou setmělo. Do toho mraky byly opravdu nízko (nebo my moc vysoko) a stále nás čekala asi hodina a půl cesty. Naštěstí silnice na tomto posledním úseku byla nová a my si tu jízdu ve tmě mezi mraky a horami opravdu užili. Bylo to kouzelné!<\/strong> Sice mám jen fotku z telefonu, ale posuďte sami.<\/p>\n

\"Ha<\/a>

Mezi nebem a zemí<\/p><\/div>\n

Konečně jsme dorazili do vesničky Du Gia a našli náš homestay QT Du Gia<\/a>. Majitelka nám nabídla se přidat k její rodinné večeři, a protože se kvůli počasí několik hostů neukázalo, nacpali jsme si vším tím skvělým jídlem pupky k prasknutí. Tahle luxusní večeře nás stále jen 100 korun! Ubytování bylo hezké a levné – jedna noc na osobu tu vyšla na 70 korun.<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>\n

<\/p>\n

\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Den druhý – den ve vesničce Du Gia<\/h1>\n

Díky tomu, že na náš výlet trval celkem pět dní, si tahle vesnička vysloužila další den naší pozornosti. Ráno na nás čekala snídaně v podobě banánových palačinek a instantního kafé. Posilněni jsme se vydali na pěší výlet po okolních kopcích<\/strong>. Po cestě nahoru si to tři kluci kráčeli ze školy domů. Nemluvili sice anglicky, ale i přesto o zábavu a smích nebyl nouze. My je naučili, jak pískat na stéblo trávy a oni naučili nás, jak vyrobit trumpetu z jedné rostliny. Nakonec nás obklopovala skupina asi 10 dětí snažících se pískat na stéblo trávy.<\/p>\n

\"Ha <\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a><\/p>\n

\"\"<\/div><\/a><\/div>
\"\"<\/div><\/a><\/div><\/div><\/div>\n

\"Ha<\/a>\"Ha<\/a><\/p>\n

<\/p>

\"Ha<\/a>

Nejsou plínky? Nevadí! Běhej polonahej a čůrej si kde chceš \ud83d\ude00<\/p><\/div>
\n

\"Ha<\/a>

Děti a jejich „foťák“<\/p><\/div>
\n

\"\"<\/div><\/a><\/div>
\"\"<\/div><\/a><\/div>
\"\"<\/div><\/a><\/div>
\"\"<\/div><\/a><\/div>
\"\"<\/div><\/a><\/div>
\"\"<\/div><\/a><\/div><\/div><\/div>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>
<\/div><\/div>
<\/div>\n

<\/p>\n

\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Den třetí – Meo Vac, Dong Van a neskutečný Ma Pi Leng průsmyk – 130km<\/h1>\n

Tento den se mi splnil sen a já konečně navštívila vyhlášenou oblast Meo Vac a Dong Van<\/strong>. Cesta tam se nepodobala ničemu, co jsem doposud viděla. Cesta prudce stoupla a byla plná zatáček. Pohled na okolní krajinu byl neskutečný…stovky kopců<\/strong> všude okolo nás, málo stromů a všude černé kameny. A to byl teprve začátek této přehlídky, kterou si příroda pro nás připravila.<\/p>\n

<\/p>

\"Ha<\/a>

Kopce kam vaše oči dohlédnou<\/p><\/div>
\n

\"Ha<\/a>

Zničeho nic úplně jiná krajina – černé kameny a otepy slámy<\/p><\/div>\n

\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a><\/p>\n

Chvíli na to se mraky rozestoupily a objevila se zářivě žlutá rýžová políčka. Podařilo se mi pořídit jen pár fotek, jelikož po chvilce se ta pole zase schovala za hustými mraky, které tam už zůstaly. Měla jsem vlastně štěstí, že se mi ty políčka vůbec ukázala.<\/p>\n

\"Ha<\/a><\/p>\n

\"Ha<\/a>

Najednou zas zmizela za mraky<\/p><\/div>\n

 <\/p>\n

Po pár kilometrech Lee zastavil u velkého lomu<\/strong>. Nejdřív jsem nechápala, na co tam kouká, ale poté mi řekl, že tam vidí lidi. Ty lidé byli H’mongové<\/strong> oblečeni do pestrobarevného oblečení. Těží se tu antimon, <\/a>který se používá například na výrobu baterií. Pracují tu převážně ženy, ale také i děti aby si přivydělaly na školu a knížky. Tohle rozhodně není práce pro děti a ženy.<\/p>\n

\"Ha<\/a>

H’mongové pracující v lomu<\/p><\/div>\n

\"Ha<\/a>\"Ha<\/a><\/p>\n

A to nejlepší si ta boží příroda nechala nakonec, průsmyk Ma Pi Leng<\/strong>, který se táhne od Meo Vac do Dong Van. Vápencové hory, které se tyčí stovky metrů nad údolím s řekou Nho Que – jeden z nejúžasnějších pohledů v mém životě. Člověk by měl alespoň jednou za život toto místo vidět na vlastní oči! Teď už raději nechám za sebe mluvit fotky. Stejně si už musíte myslet, že jsem se asi zbláznila, jak neustále opakuji, jak je vše úžasný, nádherný, krásný, neskutečný, ohromující a fascinující. \ud83d\ude00<\/p>\n

<\/p>

\"Ha<\/a>

Ukrytá vesnička mezi kopci<\/p><\/div>
\n

\"Ha<\/a>

Ma Pi Leng průsmyk<\/p><\/div>
\n

\"Ha<\/a>

Ma Pi Leng průsmyk<\/p><\/div>\n

 <\/p>\n

<\/p>

\"Ha<\/a>

řeka Nho Que<\/p><\/div>
\n

\"Ha<\/a>

Nho Que řeka<\/p><\/div>\n

 <\/p>\n

Cesta z Meo Vac do Dong Vang musí být jednou z nejkrásnějších oblastí v JV Asii<\/strong> – ta neustále se měnící krajina a nedotčené vesničky s různorodými etniky rozhodně stojí za několikadenní návštěvu. Jedinou stinnou stránkou na vychvalování tohoto místa je to, že to člověk nechce zničit turismem.<\/p>\n

V podvečer jsme dorazili do městečka Dong Van a ubytovali se v hotelu Da Nho<\/a> (450 Kč za pokoj a noc). Konečně vlastní pokoj a horká sprcha!<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>\n

<\/p>\n

\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Den čtvrtý – Z Dong Van do Lung Cu, Yen Minh a Quan Ba – 140km<\/h1>\n

Další ráno jsme vyrazili do nejsevernější vesnice zvané Lung Cu – severní pól Vietnamu.<\/strong> Tento „pól“ je vlastně jen věž na vrchu kopce (vstupné je 20.000 vnd = 20 Kč) s výhledem na Čínu. O tomto místě moc lidí neví, ale rozhodně to stojí za návštěvu.<\/p>\n

\"\"<\/div><\/a><\/div>
\"\"<\/div><\/a><\/div><\/div><\/div>\n

\"Ha<\/a><\/p>\n

Cestou zpátky jsme zvolili jinou trasu a když už jsem si myslela, že mě nemůže nic překvapit, naskytl se nám další neskutečný výhled. Kdyby mi o tomto místě někdo vyprávěl, asi bych si myslela, že mluví o nějaké fantazy knížce či filmu. Spousta kopců táhnoucí se kilometry daleko a také spousta dětí – některé na cestě ze školy domů a některé pracující. Tři děvčata si nesla košík květin, z kterých, jak jsem se později dozvěděla, se vyrábí tradiční alkohol.<\/p>\n

\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a><\/p>\n

Naše poslední ubytování se nacházelo ve vesnici Nam Dam. Už byl večer, my měli prázdnou nádrž a zaboha jsme nemohli najít náš homestay. Naštěstí se nám ho notném úsilí podařilo najít. Homestay Hong Thu<\/a> byl nádherný dřevěno-kamenný barák, v kterém žije postarší a velmi příjemný pár. Anglicky zrovna nemluví, ale i tak se o nás luxusně postarali. Byl to asi nejzábavnější večer<\/strong> za celý náš výlet. Paní domu uvařila pro všechny vynikající večeři a poté nás pozvali ke svému stolu, abychom se navečeřeli s nimi.<\/p>\n

\"Ha<\/a>

Grilování ve stylu<\/p><\/div>\n

\"Ha<\/a>\"Ha<\/a>\"Ha<\/a><\/p>\n

Jenomže večeře bez rýžového vína není ve Vietnamu žádnou večeří, a tak jakmile všichni usedli ke stolu, začali se rozlévat panáky. Tady ve Vietnamu vždy testují, kolik toho turisté vydrží<\/strong> a zda zvládnou s nimi držet krok. Byla to velká legrace. S Leem soutěžil jeden týpek okolo padesátky a se mnou soutěžila holčina stejně stará jako já. Musela jsem ji vždy kontrolovat, zda si sobě nalévá stejně jako nalévá mně. Několikrát se mě za ten večer snažila oblafnout, ale já se nedala. Nakonec to vzdala a přiopilá odešla od stolu. Těch 10 – 12 panáků mě malinko opilo, ale za půl hodiny jsem byla zase střízlivá. Doteď to moc nechápu. Poté přinesli nějaký alkohol s makovicemi – chutnalo to vcelku dobře. Nakonec přinesli whisky a začalo se zpívat. Nuda ten večer rozhodně nebyla.<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>\n

<\/p>\n

\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Dan pátý – zpět do města Ha Giang – 50km<\/h1>\n

Ach jo, náš poslední den. Tak moc bych tu ráda zůstala déle. Do konce nám zbývalo něco málo přes 50 kilometrů, a proto jsme se vydali na průzkum vesniček okolo města Tam Son<\/strong>. Jenže jsme trochu zabloudili, Google mapy nám ukazovaly odbočku, která tam nebyla. Místo ní tam byla pouze malá bahnitá cestička v poli. I děti se nám už smály, protože jsme kolem nich při hledání té odbočky projeli asi 5krát.<\/p>\n

Nakonec jsme se znovu na motorce otočili a vydali se první odbočkou, kterou se nám naskytla a ta nás naštěstí dovedla zpět na hlavní silnici.<\/p>\n

Během oběda se nám naskytla skvělá podívaná na dvě ženy v řece, které tu namáčely vlákna (asi na oblečení), zatímco okolo nich běhaly nahaté děti. Sledovat, jak někdo něco tvoří miluji!<\/p>\n

Odpoledne jsme dorazili zpět do Ha Giang, vrátili naše motorky, povečeřeli a pak už jen čekali na náš noční autobus zpět do Hai Phongu. Na shledanou Ha Giang – byl jsi opravdu úžasný a já doufám, že tě znovu uvidím!<\/p>\n

\"Ha<\/a>\"Ha<\/a><\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

Pár slov na závěr…<\/h1>\n

Výlet po Ha Giang byl jedním z nejkrásnějších výletů mého života<\/strong>! Po čtyřech letech života v Asii jsem se trochu obávala, že mě už jen tak nic nepřekvapí. Ale moje očekávání byla dokonce předčena. Toto místo není jako žádné jiné – neuvěřitelné scenérie v kombinaci s úsměvy místních lidí, dělají z tohoto místa jedinečný úkaz<\/strong>. V porovnání se známou Sapou na tomhle místě moc turistů nenajdete. Moje poslední rada zní – tenhle výlet podnikněte jedině na motorce!<\/strong> Není nic lepšího než si tyhle hory projet na motorce. Nemějte strach, pokud na ní neumíte jezdit. Neučit se na motorce nezabere moc času a lidi v půjčovně vás rádi zaučí. Při nejhorším si můžete zaplatit vlastního řidiče, který vás na ní poveze.<\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n<\/div><\/div><\/div>

<\/div><\/div>
<\/div>
\n\t
\n\t\t
\n\t\t\t

A kde se ubytovat?<\/h1>\n

HotelsCombined.com<\/a><\/strong> je většinou můj nejoblíbenější způsob, jak si vybrat ubytování, protože je bezpečný, jednoduchý a spolehlivý. Navíc vám také porovná ceny mezi různými bookovacími weby jako Booking.com, Agoda apod. V Ha Giang můžete ale také najít ubytování přes Airbnb,<\/strong> <\/a>či se řídit doporučením od kluků z QT. My jejich doporučení poslechli a naše ubytování bylo bezproblémové.<\/p>\n

V Ha Giang jsme strávili celkem 5 dní. Po příjezdu jsme mohli dospat v hostelu QT<\/a><\/strong> (pokud si pronajmete od nich motorku, je to zdarma). První dvě noci jsme strávili ve vesničce Du Gia v hostelu QT Du Gia<\/a><\/strong> (70 Kč na osobu a noc). Třetí noc na nás čekalo ubytování ve městě Dong Van v hotelu Da Nho<\/a><\/strong> (500 Kč na noc). Poslední noc plnou zábavy jsme si užili v úžasném homestay Hong Thu<\/a><\/strong> (70 Kč na osobu a noc) ve vesničce Nam Dam. Všechna místa najdete na mé mapě.<\/strong><\/p>\n\n\t\t<\/div>\n\t<\/div>\n\n\t

\n\t\t
\n\t\t\t