Kuramathi je jeden z prvních resortů na Maledivách a jeden z největších. Kapacita je přes 600 hostů a délka ostrova téměř dva kilometry. Na ostrově se nachází rozmanité restaurace, vily, bary a kavárny. Měla jsem možnost tam strávit den a noc a tady je něco málo z mých postřehů.
Z Hulhumale jsem se tam vydala jejich lodí, ve které přepravují převážně zaměstnance a pár hostů, kteří nechtějí platit 280 dolarů za osobu za dopravu letadlem, anebo si chtějí užít pořádné skákání po vlnách ve vysoké rychlosti. Cesta tam trvala asi hodinu a čtvrt. Snažila jsem se usnout jako ostatní na lodi, ale díky tomu hopsání se mi to vůbec nedařilo. Příště doporučuji sedět na zadních sedačkách, kde to tak neskáče, ale tam zase řvou 3 motory. Při nalodění jsem dostala vlhký malý ručník s vůní máty a k tomu ledovou vodu, což v tomhle vedru je skvělé osvěžení.
Po příjezdu na resort na nás čekala skupinka zaměstnanců, kteří nás uvítali s úsměvem na rtech a odvedli na recepci. Ve většině resortů dostanete na uvítanou ledový džus a ani zde tomu nebylo jinak…miluji tohle osvěžení po příjezdu.
Jelikož jsem měla domluvenou pracovní schůzku s šéfkuchařem, přišel mě uvítat on a nechal mě zavézt k vile, kterou jsem na jednu noc měla jen pro sebe. Vila byla pro dva lidi, velmi prostorná a s jednoduchým designem. Krásná koupelna, sprcha a venku se skrývala menší jakuzzi pro dvě osoby. Pokoj s až příliš pohodlnou postelí na to, že jsem měla budíček další den v pět ráno. Dále gauč, lednička, televize, audio přehrávač. Venku terasa s dvěma lehátky a velkým gaučem a hned před vilou boso stezka a za ní pláž s lehátky.
V poledne jsem se vydala na recepci, kde mě vyzvedl šéfkuchař Michel, velmi zcestovalý a zkušený Francouzský kuchař, který už tam pracuje 10 let. Na motorce jsme projeli celý ostrov, ukázal mi vše, co na ostrově mají, kde se co děje a kde se co vaří (celkem asi 11 restaurací).
Poté jsme se vydali do restaurace Palm, která nabízí k obědům různé druhy těstovin, salátů a pizzy. Já si jako starter dala mozzarellu s rajčaty zabalenou v parmské šunce a s bazalkovým pestem a salátem pěstovaným přímo tam na ostrově. Vynikající kombinace, vím, co si budu dělat po návratu domů. K hlavnímu jídlu jsem si dala špenátové ravioli a jako dezert jsem ochutnala domácky vyráběný sorbet z mléka, cukru a z malin (75% procent malin)…doporučuji, bylo to neskutečné.
Po obědě jsem se šla vyvalit k moři, abych trochu vytrávila a chytla nějakou barvu, v Malé totiž moc příležitostí k opalování není, pokud se zrovna v jediný den volna nejede na výletní loď šnorchlovat po okolí, či se nevyvalíte u hotelového bazénu za 22 dolarů na den. Nakonec jsem přešla k bazénu, který byl hned vedle moře, jelikož na šnorchlování po okolí jsem nic s sebou neměla a byla jsem tam asi tak dvě hodiny, od 3 do 5. Večer jsem v obličeji byla červená jak rak a to jsem měla faktor 50…nevím, kde se stala chyba. Ale bazén, kde máte možnost vířivky a chodí se tam s vámi koupat zdejší ptactvo je skvělý zážitek.
V pět jsem vyrazila na pochůzku okolo ostrova udělat nějaké fotky a videa a podívat se na západ slunce, který byl vskutku nádherný, i když nutno dodat, že u moře tomu snad jinak není. Ostrov má uprostřed pravou džungli, do které se nikdy nezasahovalo, všude palmy, keře, květiny a jejich nádherná všudy přítomná vůně. Procházka po boso stezce okolo ostrova je opravdu krásný zážitek, o to víc pokud žijete v Malé, kde jsou samé baráky a skútry. Ostrov je skoro dva kilometry dlouhý, takže se nemusíte bát, že potkáte ostatní návštěvníky resortu, já nepotkala skoro žádné. Jen pár vyčerpaných lidí, co šli z pláže si odpočinout do svých vilek.
Menší problém zde nastává při focení, zamlžily se mi všechny objektivy. Takže pokud s sebou berete foťák, raději ho nechat ve venkovní koupelně. Nebo budete muset fotit následující půl hodinu mlhavé fotky. Pak se zamlžil objektiv i uvnitř a musela jsem čekat, než opar uvnitř zmizí.
V osm jsme se vydali na večeři do Thajské restaurace, kde zrovna byl buffet. Jako první mi připravil kuchař thajskou polévku (jméno si opravdu nepamatuji), do které jsem si mohla nechat dát to, co jsem si jen určila z širokého výběru ingrediencí…i když sama přesně nevím, co jsem tam přesně měla…jediné, co jsem rozpoznala, byly nudle a krevety.
Menší varování pro ty, co by si chtěli objednávat v thajštině…slovo pro nudle má celkem asi 5 jiných významů, které se od sebe rozpoznají jen díky různé intonaci…takže místo nudlí se vám může stát, že si objednáte polévku se psem či s banány. Naštěstí, tohle nebyl můj případ, ale pár historek jsem slyšela.
Poté jsem měla nějaké předkrmy jako jarní závitky, zase krevety, kokosové placky, nějaké mořské plody fritované v těstíčku. K hlavnímu chodu toho bylo hodně na výběr…já si tu zamilovala Pad Thai Gai, takže to byla jasná volba a dále jsem si po 4 měsících dala vepřové maso na pepři! Konečně! Ještě jsem ochutnala kachnu na ananasu a hovězí s fazolkami a krevety se zeleninovou směsí. Na závěr nějaké ovoce, zmrzlinu z guavy a koláčky.
Abychom ten večer završili, zajeli jsme na plážový bar, kde jsem to vše zapila Coronou. Povídali jsme si o cestách po Asii a během naší konverzace jsem získala vcelku jasnou představu, že ji chci taky takto procestovat. Už jen čekám na list s doporučeními na místa, které opravdu stojí za to…například v Laosu u severních hranic, je oblast, která připomíná krajinu měsíce díky všem těm bombám, co tam během válek dopadly, zní to neuvěřitelně.
K těm všech příběhům nám tam hrála živá kapela taneční hity jako Happy, Davida Guettu apod…pobavilo mě to.
Na pokoj jsem se dokutálela okolo jedenácté a moje vířivka se už konečně za ty tři hodiny vyhřála na cílených 40 stupňů, což jsem po vlezení dovnitř shledala jako už docela dost horké. Po chvilce jsme si sice zvykla, ale i tak jsem tam v tom vedru nebyla schopná vydržet déle jak 20 minut. Takže varování pro ostatní, doporučuji teplotu 36-37 °C.
Po půlnoci jsem si oblékla lehký župánek a mazala jsem ještě na pláž zkusit fotit hvězdy a trochu si zablbnout s foťákem…jen by to chtělo stativ, ale sehnat ho v Malé je nemožné, mají tu divné značky, nevedou tu typ, který bych potřebovala, a ještě jsou předražené. Takže si v týdnu otevřu účet a objednám si nějaké vybavení z USA, což i přes daně a dopravu vyjde furt levněji než tady. Jen ty hodinové až dvouhodinové fronty v bance mě už pár týdnů děsí a furt to otevření účtu odkládám, ale už je to třeba.
Okolo půl druhé jsem zalehla a usnula jako miminko za poslouchání vln, což je neskutečný rozdíl oproti hučícím klimatizacím za oknem a troubícími skútry pod okny. Jen škoda, že budíček byl už v pět, i když ta snídaně mi to těžké ráno hned zpříjemnila. Velký výběr různého pečiva a po 4 měsících jsem se mohla zase zakousnout do pravého chleba a dát si na něj salám! V šest nástup na loď a za sledování krásného východu slunce zpět do hlavního města Malé. Tak snad zas brzy sem zavítám na návštěvu.