Domov sladký domov a rodina

Musela jsem odjet tisíce kilometrů daleko, aby mi došlo, jak moc mi doopravdy chybí můj domov a rodina. Tohle je jedna z největších obětí, kterou jsem musela udělat, abych si mohla cestovat po světě. Vcelku brzy jsem si uvědomila, jak moc spjatá jsem se svou rodinou (i přesto, že jsem samotu milující introvert).

Dobrůtky od maminky, tatínkovo vtipkování, brácha, co mi neustále ujídá mé sladkosti, babiččiny koláče a dědovo šílené řízení – všechny tyhle maličkosti mi chybí nejvíc a neustále připomínají, proč tomu místu říkám domov.

s maminkou

Kamarádi

Cestování po světě vám toho spoustu dá, ale také vám spoustu vezme. Zmeškala jsem nespočet narozenin své rodiny a kamarádů, svatby skoro všech mých kamarádek (si asi počkaly až odjedu ?), zmeškala jsem už dvoje Vánoce a zmeškám taky i ty letošní (jedno z mých nejtěžších období) a zmeškala jsem všechno to kafíčkování, kde se probírají radosti, strasti a nepodstatné blbůstky, na kterých nám ale záleží. I přesto, že skypuji, whatsappuji, facetimuji a facebookuji s rodinou a přáteli, tak většina konverzací se smrskla na „Ahoj, jak se máš? Co nového?“, protože už spolu nesdílíme ty malé každodenní příhody a já se obávám, že pomalu ztrácím své přátele.

Sice během cestování potkáte nespočet lidí, ale je velmi náročné si najít opravdové kamarády – většinou žijí podobný život tomu vašemu. To znamená, že za rok či dva se vaše cesty rozejdou, protože se vydáte na průzkum další země a můžete začít se vším znovu. Navíc hledání nových kamarádů s vědomím, že za rok jim budete muset říct „Sbohem“, může být opravdu vyčerpávající.

Výzvy na každodenním pořádku

Nahráváme nádherné fotky na Facebook a Instagram, spousty úsměvů, výskoků a nádherných pláží. Každý vám říká, jaké štěstí máte, když tolik cestujete. Ale každá mince má dvě strany a sousedův trávník není pokaždé zelenější. Zatímco některé země mohou působit idylicky zvenčí, tou drsnou realitou je, že většinu času tam s životem zápasíme, a že ty krásné krajiny a pláže jsou daní za ty všechno těžkosti, kterým tam čelíme.

Ti, kteří necestují, tuhle stranu mince nevidí – pokaždé když se přestěhujete, musíte začít od nuly v cizí zemi s neznámým jazykem, neznámými zákony a zvyky, a k tomu všemu bez rodiny a přátel, kteří vás můžou podpořit.

Nějakou chvíli vám to potrvá, než zjistíte, kde nakoupit co potřebujete (pokud to vůbec prodávají), kolik co stojí, kam jít k doktorovi, který operátor je ten nejvhodnější, kde v daném městě bydlet, či jak v daném městě se pohybovat (doteď mi nebyl nikdo schopný vysvětlit, jak tu v Hai Phongu jezdí autobusy).  Všechno tohle může být nikdy nekončící výzva.

Věci, bez kterých nemůžete žít

Ať už je to tvaroh (ten mi v Asii chybí asi nejvíc), hledání hříbků a podhřibů či procházení se jen tak po voňavém lese – to je jen zlomek maličkostí, kterým nevěnujeme moc pozornosti, a které nám pak v cizině vlastně chybí nejvíc. Pokaždé se těším až zavítám zpět za svou rodinkou, dáme si spolu svíčkovou či vepřo knedlo zelo a potom procházku po jehličí.

Je to krásné se umět podívat na tyto všední věci z jiného pohledu a zjistit, jak moc cenné pro vás můžou být.

Krása plnohodnotné komunikace

Když se přestěhujete do nové země, snažíte se co nejlépe zapadnout mezi ostatní. Poměrně rychle se naučíte co je vhodné a co nevhodné chování, a zorientujete se v novém prostředí. Ale jejich jazyk bude pro vás na nějakou dobu problémem. Žiji ve Vietnamu už devět měsíců a stále nejsem schopná říct víc jak čísla, zeptat se kolik co stojí, vyjmenovat pět zvířat, navigovat taxíka (doprava, doleva, rovně – to je vše), poděkovat a omluvit se. Neumím ještě ani pořádně vyslovit „Jak se máš?“ (bạn có khỏe không) – docela důležité, nemyslíte?

Najednou si uvědomíte, jak úžasný pocit je možnost se plnohodnotně vyjádřit. Občas mi chybí povídání si s lidmi okolo mne a cítit se jako opravdový občan. Možnost se vyjádřit až do těch nejmenších detailů a být pochopen je něco, co jsme předtím nedocenili.

Drama lama

Jakmile se přestěhujeme tisíce kilometrů daleko, přeletíme oceán a zakusíme problémy a obtížnosti v cizí zemi, ty naše problémy z minulosti se nám najednou nezdají tak hrozné. Tyto problémy se najednou stávají ve srovnání se vším, co jsme viděli, udělali a zažili, bezvýznamnými a nepodstatnými.